Tenerife – už zas!

Další hnusná středoevropská zima, další impulzivní nákup letenek na Tenerife. Do batohu jsem hodila čelovku, na nohy obula pohorky a naplánovala si týden objevování hor. Těsně před odletem jsem ale dostala širokospektrální antibiotika na zánět dutin. Dovolenou jsem si nakonec i tak užila, a to přesto, že jsem toho moc nenachodila. Místo toho jsem objevovala městečka, pila kafe a hodně jedla. Ráda tu chodím na procházky, procvičuju španělštinu, okukuju svýho kluka, jak je sexy, a čtu knížky.

Tohle jsem dělala:

1. den: Přiletěla jsem až po obědě, tak jsem nám nakoupila v supermarketu a i s autem se vydrápala do prvního ubytování. Jo a, vykašlete se na Smartwings a leťte s Eurowings – lepší ceny a víc místa pod nohama.
2. den: O chabosti svojí Španělštiny jsem se přesvědčila hned ráno na na farmářských trzích v Tegueste (radši koukněte, jestli mají otevřeno). Za dvě eura jsem si ale šťastně odnesla několik papáj, salát, bylinky, rajčata a avokádo. Snídala jsem v téhle super pekárně na náměstíčku v Tegueste, mají tam tradiční španělské pečivo z listového těsta za euro. Pokračovala jsem do univerzitního městečka La Laguna a zamilovala si barevná sídliště, historický centrum i zašlý studentský bary.
3. den: Po roce zase zkouším Garachico – maj tam mít skvělý zmrzliny a krásnej přírodní bazén. Stejně jako loni je ale všechno prázdný a zavřený. Stočíme to do La Calety na nudistickou Playa Diego Hernández. Najedli jsme se v nějaké kozí restauraci na banánové plantáži. Nadšená jsem nebyla, protože mi nesednul koncept – a kozy tam nebyly k obdivování a krmení, ale k jídlu.
4. den: Vyrazila jsem do Punta el Hidalgo na tuhle třináctikilometrovou tůru v pohoří Anaga. Cestou jsem ale nepotkala žádný obchod, kde bych si mohla doplnit vodu, a tak jsem vyrazila s dvěma plechovkami nealko piva (to je, prosím, úplná blbost). Otočila jsem to po pár kilometrech šplhání kaňonem pod pražícím sluncem a vydala se po pobřeží pro vodu. Nakonec jsem byla vděčná – vyrazila jsem podél pobřeží do městečka. Čekala na mě nádherná panoramata, obří vlny, výhled na hory a super maják. Vrcholem dne byl divoký přírodní bazén na konci promenády. Dá se v něm celkem bezpečně skákat do vln, které do něj padají před vlnolam, a má úplně báječnou teplotu.
5. den: Autobusem jsem se přesunula do městečka Güímar. Musela jsem vrátit auto a sama jsem netušila, co budeme v téhle horské vesničce dělat celé tři dny. Hned při první procházce jsem narazila na restauraci Jilorio. Jednoduché pokrmy z denního menu tam vaří skupina starších žen, smějou se a nahlas mluví, všude jsou obrázky panenky Marie. Samotný Güímar je jeden z objevů letošní cesty. Malebné městečko, krásný kostel, fajn bary a kostely. Zastavte se v baru La Yockerina, přátelský majitel tu nalívá podpultový dryák El Gomerrón. Pokud jste příznivci dumpster divingu, zajděte po setmění okouknout popelnici na parkovišti za supermarketem HiperDino.
6. den: Další turistické selhání – pokusila jsem se o výlet do horských tunelů a chodbiček na Guímarem. Dle návodu jsem se dostala autobusem až na začátek trasy, bez auta si ale k trase přidáte brutální krpál. Sil na samotný výlet mi nezbylo, tak třeba někdy jindy.
7. den: Po dlouhým spánku jsem se vydala z Güímaru na pěší výlet do městečka Puertito. Je to pár kilometrů, občas je ale třeba přeběhnout prašnou silnici. Za to super plavání mi to stálo – do vody jsem se odvážila i přesto, že jsem starý srab a oceánu se vesměs bojím. Nazpátek do Guímäru jsem jela za 1,5 eura autobusem.
8. den: Poobědvala jsem zas v Jilorio, a autobusem s pěti přestupy se vydala na letiště Tenerife sever, odkud mi letělo letadlo na Fuerteventuru. O tom příště 🙂

Ubytování

• Půlku dovolené jsem bydlela ve stáji na farmě na úpatí hory. Cesta nahoru autem byla hustá, nakonec jsem to (trochu s brekem) vyjela i já. Je tam zima a vlhko, ale zase hezký výhledy, spousta zvířátek a kamínka pro každý kotec /pokoj/. Ověřila jsem si, že na sdílení kuchyně a záchodu jsem nejspíš stará a štítivá. Pokud jste nespavci, nedoporučuju – místní kohout začíná kokrhat se čtvrtou ranní.
• V Guímäru jsem bydlela v Honeymoon van. Od centra města je to dvacet minut do kopce, ale žádná hrůza. Skvělá venkovní kuchyňka, fajn majitelé, dobrá cena. Opět nic pro nespavce, pokud fouká vítr, moc se nevyspíte.

Tipy

• Auto si rezervujte co nejdřív dopředu (ideálně měsíce!) – nejlepší půjčovny jsou Cicar a Autoreisen
• Pokud vám nevadí občasný nižší teploty, jeďte na sever. Na vyprahlý Costa Adeje se dostanete za hodinu, a navíc je sever zelenější, levnější. a méně turistický.

Článek z mé první návštěvy Tenerife najdete zde.