Moje Gruzie
Gruzie jsou pro mě zelený kopce i majestátní úbočí Kavkazu, zvracení v autě, žaludek přecpanej tunou levnýho jídla, víno a milí lidi. Rušný města, terasy, vykrmení toulaví psi a kočky spící na parapetech. Pohorky, krosna, opalovák, horko. Až v červnu odstátnicuju, zabalím krosnu a vrátím se – tentokrát na dýl.
Náhodné poznatky
- V Gruzii se mluví gruzínsky, většina lidí umí také rusky. Gruzínština užívá písmo velmi vzdálené jak latince, tak azbuce, ale problémy jsem kvůli tomu neměla. Důležité budovy jsou obvykle popsané i v latince a místní navíc vždy ochotně poradí. Angličtina vám tu příliš nepomůže a vyplatí se umět alespoň pár základních frází rusky. Zase se ale není třeba se bát moc – Gruzie je jedna ze zemí, kde se nakonec vždycky domluvíte. Rukama, nohama, trochou ruštiny a tím jazykem, který obvykle zkoušíte na dovolených v Polsku nebo Chorvatsku.
- O bezpečnosti silnic v Gruzii toho bylo napsáno už spoustu. Gruzínci jezdí prostě šíleně – předjíždějí v zatáčkách, vyřizuji SMS za jízdy a na nějaký rychlostní limit z vysoka kašlou. Bála jsem se často a hodně. Řešení to nemá, řidiči na vyklepaný středoevropanky vzadu fakt ohled neberou. Doporučuju si s sebou každopádně vzít kynedryl. Hlavní bezpečnostní zásada je nesedat si k řidiči, který pil alkohol. Po několika nervydrásajících zkušenostech jsem se rozhodla, že řidičům musím trochu důvěřovat, že v tom umí chodit a že takto řídí každý den už mnoho let. Příjemný to ale není.
- Silnice, marshutky, taxi – Po městě jsem jezdila s taxíky přes aplikaci Bolt, za jednu jízdu jsem podle poptávky běžně platila dvacet až třicet korun. Místní mi říkali, že je levnější taxi aplikace Yandex. Pokud budete jezdit s taxíkem bez aplikace, vždy si domluvte cenu jízdy předem! Já to nicméně ani nezkoušela, jazykem taxikářů je totiž ruština, kterou nuemím.
- Bacha, Gruzie není v EU a SMS a volání z české SIMky je neuvěřitelně drahé. Na letišti v Kutaisi jsem si proto asi za stovku koupila gruzínskou sim s 5 GB dat. Pospěšte při vystupování z letadla a jděte rovnou tam, po každém příletu se totiž vytvoří šílená fronta.
- Nejlíp se v Gruzii bydlí u místních, v guesthousech. V cestovním ruchu pracuje opravdu hodně Gruzínů a covid je ekonomicky vyčerpal – podpořte prosím svými zápaďáckými penězi radši je, než mezinárodní řetězce. Bydlení jsem vybírala podle recenzí, koukala jsem hlavně na snídani v ceně, srdečnost hostitelů, klimatizaci (!!!) a wifi zdarma. Je běžné, že místní vyčlení jeden či dva pokoje ze svého domu pro turisty a ve zbytku bydlí. Připravte se na to, že obvykle turistům vyčlení ty horší pokoje. Ani jeden z guesthousů, kde jsem spala v Tbilisi, například neměl okna.
- Gruzíni rádi, dobře a hodně jí. Vegetariánsky se najíte určitě líp než v Česku, v Gruzii vaří z mnoha druhů výborné zeleniny, ořechů, luštěnin a mléčných výrobků. Tempo personálu v restauraci je hodně odlišné od toho v Česku, nezřídka můžete na jídlo čekat přes hodinu. Pokud máte hlad, objednejte si některý ze studených předkrmů. Porce jsou obvykle obrovské, nemusíte se stydět něco na talíři nechat. Uklidňuje se tím, že jsou gruzíni spořiví a většinu zbytků dávají zvířatům. Jídlo je jedním z hlavních důvodů, proč do Gruzie míří turisté. Pokud jste slabší kusy jako já a blížíte se žlučníkovému záchvatu po jednom smažáku s hranolkama, zabalte si s sebou Rennie na pálení žáhy (nebo něco ostřejšího).
- Ve Tbilisi v podstatě neexistují přechody, zato ale existují osmiproudové silnice. Lidé přechází kde se jim zachce a rychlým a nebezpečným provozem proplouvají jako ryby. Pokud se někde fakt bojíte přecházet, počkejte na někoho místního, chytněte se ho (prosím, ne za ruku :D) a přejděte s ním.
Tbilisi
Během našeho pobytu bylo 37 stupňů. Chodili jsme pít ledovou kávu se zmrzlinou a pracovat do hipsterského hotelu Fabrika. Večer jsme zašli na tradiční masáž kisi a smradlavou sírovou koupel do lázní na Kiev Street (víc info tady). Pohostinní teenageři nás odchytili na procházce, naložili do taxíku a odvezli do zábavního parku Mtatsminda v kopci nad městem (každou serpentýnou jsme doslova prolítli, na klíně mi seděly dvě?! cizí holky asi o dekádu mladší než já, z rádia řvali SOAD). Za dvě stovky jsme tam vyzkoušeli všechny atrakce, na které na českých poutích nikdy nemáme peníze. Naprosto skvělá je taky tržnice Dry Bridge Market, za pár korun jsme nakoupili spoustu čerstvého ovoce, zeleniny, sušených sladkostí a podpultovou vodku. V Tbilisi jsme zašli i na rave, ale nebavilo nás to. Bydleli jsme všude možně, nejlíp bylo tady.
Oblíbený restaurace
- Salobie Bia, Tbilisi – chačapuri!
- Café Daphna, Tbilisi – knedlíčky!
- Mapshalia, Tbilisi – překřtěna námi na nádražku. Zdaleka nejlevnější restaurace ze všech, speciality megrelské kuchyně. Za mě si dejte minimálně salát a lilek s náplní z vlašských ořechů.
- Shavi lomi – překřtena na posh restauraci s hlídacím kocůrem, který stráží hlavní bránu. Nádherné prostředí, za cenu oběda v centru Prahy tu dostanete to nejlepší z moderní gruzínské kuchyně. Prosím, jděte sem na rande!
- Kazbegi Good Food, knedlíčky – všechno výborné. Majitel má navíc rád Čechy – jakmile uslyšel část našeho rozhovoru, volal „Praga“ a rozlíval panáky
Tohle jsem dělala
Plánování programu na jednotlivé dny je pro mě vždycky nejhorší část příprav na cestu. Tentokrát jsem se trefila dobře – nebyla jsem utahaná a viděla jsem jak města, tak hory. Příště místo nízkonákladového letiště v Kutaisi poletím rovnou do Tbilisi. Je to sice dražší, ale ušetříte otravných 8 hodin v autobuse.
V Gruzii je několik horských oblastí, vybrala jsem si Kazbegi. Jsou to nejnavštěvovanější gruzínské hory a přišlo mi fajn vidět je předtím, než se do země vrátí davy turistů. Zpětně bych asi přidala jeden den v horách na úkor Tbilisi, a to zejména kvůli sprnovému vedru. V poslední dny mého pobytu bylo v metropoli ke čtyřiceti stupňům a velkou část dne v podstatě nešlo nic dělat. V horách bylo příjemných 23°.
- den: Přílet ráno do Kutaisi, čtyřhodinový přesun do Tbilisi s Georigan bus, ubytování v Tbilisi Downtown Guesthouse
- den: Staré město v Tbilisi, výlet lanovkou k soše Matky Gruzie, drink v kulturním centru Fabrika, sírové lázně na ulici Kiev, večerní výlet na horskou dráhu v zábavním parku Mtatsminda
- den: Čtyřhodinový přesun maršutkou do horské vesničky Kazbegi, ubytování v Red Stone Guesthouse, výlet na výhled z terasy luxusního hotelu Rooms (nic jsem si nedala, přesto mě nevyhodili)
- den: Brzký ranní výšlap na kláštěr Gergeti, přesun taxíkem do Juty, výšlap, ubytování v Fifth season
- den: Ráno výšlap k hoře Čauchi, návrat do Tbilisi
Celkové náklady
Dohromady zhruba 11 tisíc korun za týden, z toho 2 tisíce stála letenka. Nutno dodat, že jsem často volila poměrně luxusní ubytování a rozhodně nešetřila.
Zdroje, podle kterých jsem plánovala:
- Wander-Lush by Emily, blog australanky žijící v Gruzii
- Jednoduchý a přehledný web https://www.gruzie.com/
- FB skupina Gruzie – Češi a Slováci v Gruzii (Gruzínsku)