Pohled z Říma

Ahoj Kubulko, jsem zase v Římě. Je tu hrozný vedro. Přijela jsem sem zapít smutek a strasti kafem a vínem za dvě eura. Potkala jsem kluka, co vedl po čtyřproudovce tři poníky. Šla jsem kousek s ním a přemýšlela, jestli je těm poníkům smutno. Spíš ne.

Ahoj Kubi, viděla jsem moře! Musela jsem zavolat mamce, aby mi poslala peníze na vlak. Představ si, že v celým tom zpropadeným římským letovisku nebyl jedinej otevřenej obchod. Měla jsem hroznou žízeň, toulala se a nemohla najít pláž bez vstupnýho. Slitovala se nade mnou nějaká italka, která si určitě myslela, že jsem chudá holka z východní Evropy. Dohodila mi privilegovaný místo pod slunečníkem. Lidi jsou dobrý, ale stejnak jsem se hrozně spálila.

Ahoj Kubíku, dneska jsem viděla nějaký památky. Bylo ale hrozný vedro, tak jsem je nedokázala docenit. Kubo, dala jsem si cigáro, dopila zbylý víno ze včera a koukala v pokoji na Prázdniny v Římě. Výhodou dospělosti podle mě je, že ti neni trapný připlatit padesát éček za klimatizaci.

Ahoj Kubulo, dneska jsem do noci tancovala na římským squatu. Nikdo neuměl anglicky, ale vysomrovala jsem flašku vína a hráli mý oblíbený písničky. Jsem celá zaprášená a špinavá, ráno v těch hadrech musím do letadla. Sníst ty dvě podezřelý sušenky zpětně samozřejmě hodnotím jako skvělej nápad.

A pro ty z vás, kdo tu vedle mých sentimentálních keců hledají i nějaké tipy na cesty… Spala jsem tady, velká spokojenost. Tančila jsem na tomhle squatu. Letěla jsem s Wizzairem, za pár stovek, protože jsem si před pár měsíci koupila jejich discount club slevu. Nejvíc mi chutnalo v Piatto Romano, dala jsem si těstoviny s madagaskarským pepřem. Jinak jsem klasicky vyžila z rajčat, mozzarely a bagety ze supermarketu.