Průvodce po Tenerife
Ve zmaru studený středovropský zimy si kupuju letenky na Tenerife, jeden ze sedmi Kanárských ostrovů. Je to jedno z mála míst, kam se dá vcelku snadno dostat i během druhé vlny covidu.
Sepsala jsem krátký článek, který se vám může hodit, pokud nemáte moc peněz, baví vás hory a dobrodružství – a nevadí trochu improvizace.
Proč Tenerife? Každý z Kanárských ostrovů je jiný a je dobré si předem rozmyslet, co od své dovolené chcete. Je to sopečné Lanzarote nebo písečné duny Gran Canarie? Divočina na zapomenuté La Gomeře nebo Tenerife, které má trochu od všeho? Za mě volbu udělal prořídlý letový řád.
Na Tenerife se vydejte za divokými národními parky i plážemi. Za brutalistními osmdesátkovými paneláky i malebnými městečky s rybářskými domky. Za věčným jarem, mojitem v happy hours a vrabčáky, kteří si na kanárky jenom hrajou.
Z Prahy na Tenerife lítají například Smart Wings, ceny se většinou pohybují kolem 4000,- za zpáteční cestu. Pětihodinový let hodnotím jako náročný, plné letadlo opilých Čechů a sborový řev desítek malých dětí pomohou zvládnout dobrá sluchátka, neurol a palubní akce na dva panáky s kolou toho času za 150,-.
Co nevynechat?
- La Orotava je kouzelná horská vesnička nad Puerto de la Cruz. Zaparkujte někde na kraji města a užijte si půvabné historické centrum, výhled na nejvyšší horu španělska El Teide, nebo zahrady paláce Jardínes del Marquesado de la Quinta Roja. Ze zahrad si odneste spoustu názorů na ilumináty, které proberte třeba v klidu kavárny v sousedním parku. Na jídlo se zastavte v Guachiniche Romance, která se nachází ještě pár kilometrů nad La Orotavou. Silnice nahoru je klikatá a náročná, výlet ale stojí to za to. Anglicky tu neumí vůbec. L. jsem objednala kuře, na stole mu přistála kotleta. Nejsem si jistá, jestli Guachiniche Romance nepatří španělským fašistům, zdobí ji totiž španělské policejní symboly – a to zejména z té, no, méně oblíbené éry. Tak moc nekoukejte kolem sebe a užijte si skvělý a levný jídlo.
- Garachico. Malá vesnička plná barevných tradičních domků a kaváren, během naší návštěvy liduprázdná. Nachází se v ní jeden z oblíbených, do moře zapuštěných přírodních bazénů, na kterých Tenerifané ujíždí. Mají sice neustálý přístup k Atlantiku, většinu dní se v něm ale kvůli větru nedá bezpečně plavat. V den, kdy jsem Garachico navštívila, bylo moře tak divoký, že se zlověstně vylilo do bazénu, který zavřeli. Dala jsme si pivo útěchy, foukal vítr, a bylo mi i tak hezky.
- Věčně zelené hory Anaga se tyčí nad hlavním městem Santa Cruz de Tenerife. Původně se mi tam vůbec nechtělo jet, bála jsem se náročného řízení. Nakonec to byl jeden z nejlepších zážitků. Pokud si chcete projít nejznámější hike v začarovaném lese (Bosque Encantado), vyřiďte si ideálně několik měsíců předem povolení ke vstupu. Na mě povolení nezbylo, tak jsme se vydala na cestu k majáku Faro de Anaga. Cesta to byla krásná, ale určitě se na ni vydejte dopoledne, já to kvůli tmě musela brzy otočit. Pokud dojdete do cíle, dejte si pozor na malebnou pláž pod majákem, místní nás varovali před silnými vlnami a rip currents. V Anaze si užijete dechberoucí výhledy, nejvoňavější vzduch na světě (no fakt!) a opravdovej řidičskej adrenalin. Po cestě si kupte kaktusové ovoce a pomeranče z malých stánků. Teda pokud se vám podaří v ostrých zatáčkách zastavit.
- Santa Cruz de Tenerife. Cestou do hlavního města se zastavte v Guachinche el Portezuelo a dejte si chobotnici, vegetariáni grilovaný bílý sýr. Pak už zamiřte do metropole plné lidí, aut, palem a podivných hornatých proláklin. Výlet si nenechte znechutit parkováním (já hledala místo hodinu). Za návštěvu stojí městská tržnice Mercado de Nuestra Señora de África, postmoderní auditorium Adán Martín nebo moje nejoblíbenější kavárna Churrería La Competencia. Santa Cruz je jedno z těch měst, kde není potřeba mít jasnej plán, stačí se intuitivně procházet pít hodně kafe a (!) pořádně se rozhlížet na přechodech.
- Costa de Adeje. Předem si vyřiďte povolení na tříhodinovou tůru pekelnou soutěskou Barranco del Infierno. Pak si v restauraci Otelo hned u vstupu do soutěsky objednejte talíř plný místní speciality, česnekového kuřete, za 5 euro. Zastavte se na jedné z písčitých pláží, které lemují tropickou jižní část ostrova. A tajný tip pro příznivce free kultury – nudistická pláž Playa Diego Hernández. Dřív to byla squaterská kolonie plná stanů, nedávno ji ale vyklidili. Dneska je tam především klid, písek a za dobrého počasí i improvizovaný bar.
- Puerto de la Cruz je plážové městečko s velkou britskou a německou diasporou. Je snadné se tam cítit jako na prázdninách v líném anglickém letovisku. Ráno (ideálně víkendové!) začněte v nenápadném Mercado Municipal del Puerto de la Cruz, kde si kupte čerstvou papáju nebo popijte espresso/pivo/víno/Barraquito s místními. Pak se vykašlete na umělý bazén u moře a radši skákejte ve vlnách na jedné z městských plážích s černým pískem. Nevynechejte procházku po historické pobřežní promenádě.
Příště chci projít národní park obklopující nejvyšší horu Španělska El Teide, pokořit už zmíněnou silnici do horské vesničky Masca (bacha, prý se tam hodně krade) a vyrazit na tuhle tůru v Anaze.
Obecné tipy na cestu
Před cestou doporučuji se naučit alespoň trochu španělsky. Hodí se umět si objednat v restauraci, vědět, jak poprosit o platbu kartou a ovládat slovní zásobu týkající se jídla. Myslela jsem si, že je to trapný stereotyp, ale lidé tu anglicky fakt skoro neumí. To už spíš uspějete s Němčinou.
K ubytování. Tenerife se dělí na zelený, chladnější Sever a sušší, horký Jih. Většina turistických resortů se nachází na Jihu, my bydleli na půl cesty v Puerto de la Cruz. Ubytování jsme dostali darem a bydleli v příjemném hotelu s polopenzí, což je vysoko nad náš obvyklý standart. Umím si ale představit, že se dá Tenerife procestovat se spacákem, karimatkou a v kufru většího auta. Jak je to s kempy jsem nezjišťovala.
Doma nenechte outdorovou klasiku cestovatele vagabonda: merino tričko, opalovák, rychleschnoucí ručník a žabky. Nezapomeňte taky na větrovku nebo lehkou péřovku, fouká. A já si pro příště píšu, že mám do kufru hodit pohorky, ušetří mi to spoustu nadávání a adrenalinu na kamenitých, prudkých stezkách.
Auto a řízení
Nejlepší recenze mají autopůjčovny Cicar nebo Autoreisen. Já zvolila Cicar a byla jsem spokojená. Pobočku mají hned u pásu se zavazadly na letišti, na místě zaplatíte domluvenou částku a zálohu za benzín, kterou vám při návratu vrátí (je to asi 30 eur). Berou hotovost i kartu, není třeba mít kreditku. Za auto na týden i s kompletním pojištěním jsem zaplatila 139 eur. Vybookovala jsem si nejlevnější a nejmenší auto, které bylo v nabídce, to ale zrovna nebylo k dispozici. Bez příplatku jsem místo něj dostala klíče od velkého SUV. Auto si určitě zarezervujte už před odletem, na místě jsou ceny vyšší.
Řízení na Tenerife je kapitola sama o sobě a za SUV jsem nakonec byla ráda. Často pojedete do prudkých kopců nebo budete na úzkých silničkách sjíždět skoro do škarpy, abyste se vešli s protijedoucím autem. Jednu cestu jsem dokonce vůbec nevyjela, a po první zatáčce radši vycouvala zpátky do města (ano, šlo o obávanou cestu na Mascu). Na Tenerife je zvykem troubit při vjezdu do zatáčky, do které nevidíte, což ale neplatí pro národní parky, kde se nesmí vydávat hlasité zvuky. Jezdí se opravdu hodně pomalu. Přestože je na dálnicích a silnicích vyšší třídy povolená rychlost 120 km/h, většina řidičů jede kolem osmdesátky.
Je taky potřeba počítat s tím, že jsou silnice na Tenerife spletencem kruhových objezdů a zmatených nájezdů. Nezapomeňte si držák na mobil do auta, zejména pokud budete řídit sami. Řídit tam jenom podle hlasové navigace je adrenalinový zážitek, který bych si radši odpustila.